Něco se blíží

6. března 2018 v 20:57 | Maya |  Něco se blíží
Den začal úplně stejně. Mayiny dlouhé packy odešly na místo, kterému říkali práce a Maya zůstala sama. Už si na to zvykla a proto nekňučela u dveří ale jen ležela na pohovce. Dlouhé packy jí nechaly zaplý stroj, na kterém se ukazovaly obrázky se zvířaty. Když ji to přestalo bavit, šla si hrát venkovnmi dvířkami pro psy na zahradu. Měla tam různé prolézačky a taky stroj, do kterého když hodí míček, sám se odpálí. Dlouhé packy tomu nějak říkaly ale Maya si nemohla zapamatovat ten název. Když si hrála na zahradě, uslyšela zavrzat psí dvířka a uviděla na vedlejší zahradě její kamarádku Peggy. Peggy byla vlčák a moc rády si spolu hrávaly. Jejich dlouhé packy se měly rády a proto si mohly hrát často. ,,Ahoj Peggy, jak se ti daří, co Herry." Herry byl taky vlčák, Peggy s ním chodila a Maya se jí nedivila. Byl moc milý a vtipný. Když si jí Peggy všimla, přiběhla k plotu a začala radostně vrtět ocasem. ,,Ahoj, vůbec jsem tě neviděla. s Herrym máme pro tebe menší překvapení." Maya už od malička miluje překvapení a proto když to slovo uslyšela, začala radostně ňafat. Peggy ji ještě chvíli napínala a pak už nemohla odolat ani ona: Já a Herry čekáme miminka. Peggy radostně vycenila zuby a Maya byla celá bez sebe. ,,Tak to je úžasné! Nemůžu se dočkat až se ti narodí!" Obě fenky začaly každá na své straně plotu dovádět. Chvíli si povídaly a pak už musela Peggy domů, nesmí štěňatům dávat velkou zátěž. Maya brzy potom odešla taky do domu a lehla si znovu na gauč. Brzy ji přemohl spánek a tak zavřela víčka a usnula.
Najednou Mayu něco probudilo, nějaká rána, veliká. Vylekaně přiběhla do kuchyně a vyskočila na stoličku aby se podívala z okna. Z kuchyně viděla přímo na cesty a na hlučné klece projíždějící kolem. Podívala se co se děje a uviděla spoustu dlouhých pacek pobíhajících kolem. Mezi nimi chodily dlouhé packy se zvláštní zelenohnědou srstí a divnými černými věcmi v rukou. Křičely něco na pobáhající dlouhé packy které se trochu uklidnily a spěchaly k sobě domů. Některé zase nasedaly do hlučných klecí a odjížděly pryč. Když se město trochu uklidnilo, jedna dlouhá packa s divnou srstí udělala zase tu silnou ránu. Tentokrát si Maya všimla že to vychází s té černé věci. Strašně se lekla a běžela se schovat pod pult. Zrovna když se schovala, dlouhá packa s divnou srstí rozrazila dveře. Začala prohledávat dům a potom přišla do kuchyně, kde byla Maya. Dlouhá packa si jí všimla a opatrně a pomalu k ní přišla. ,,Musíš honem pryč pejsku. Město za chvíli pohltí jedovatý plyn ketrého když se nadechneš, zemřeš." Dlouhá packa měla klidný hlas ale Maya se stále třásla pod pultem. ,,No tak, nemusíš se bát, neublížím ti, jen ti chci pomoct." Dlouhá packa se podívala na Mayin obojek a přečetla jméno. ,,Maya, pěkné jméno. Pojď Mayo, musíš honem utéct. Vezmeme tě k nám a..." Než to stihla dlouhá packa dopovědět, Maya vyrazila ven otevřenýma dvěřma a běžela jak nejdál mohla. Běžela stále pomaleji až se musela zastavit a popadnout dech. Zašla do opuštěné uličky kde dlouhé packy vyhazovaly zbytky. Schovala se pod jednu z velkých krabic a čekala.
Hlučné klece bručely a odjížděly jedna po druhé. Hluk začal utichat a město začínalo být prázdné. Maya ještě chvíli počkala a pak vylezla zpod velké krabice se zbytkami. Vykoukla ven z uličky a všimla si, že už je tu jen pár hlučných klecí a ještě míň podivných dlouhých pacek se zeleno hnědou srstí. Ještě chvíli to trvalo a město bylo opuštěné. Mayu začal dráždit žaludek a cítila, že má hlad. Vzpoměla si na zverimex kam někdy jezdívaly s dlouhými packami. Bylo tam spoustu dobrého jídla a taky tvorů. Rozhodla se, že se tam vidá a nají se. Už ušla kus cesty a začala mít taky žízeň. ,,Teda, v hlučné kleci se ta cesta zdála kratčí." Pomyslela si Maya když unaveně vláčela své zadní packy za sebou. Zahla za roh a konečně to uviděla. Velkou budovu se zeleným nápisem:"Zverimex". Maya zajásala a z posledních sil se rozběhla k budově. Dveře byly rozrazené asi od dlouhých pacek se zvláštní srstí a proto mohla Maya ihned vejít dovnitř. Všude cítila nějakou zvěř. Králíky, ptáky a morčata. Co hlavně cítila a taky viděla bylo ale psí jídlou vystavěné na pultě. Byly tam kosti a žvýkací doroty. Maya vyskočila na pult a pustila se do jídla. Po chvilce kousání ale přišla na to, že jí to hlad neutěšuje. Zašla za roh, kde uviděla pořádné psí jídlo v sáčkách a s obrázky psů. Bylo ale moc vysoko kde Maya nedošáhla. Zoufale se snažila tlapkou zhodit
alespoň jeden sáček ale marně. ,,Muset vyskočit ty." Za ní se ozval nějaký hlas. Maya se prudče otočila a začala vrčet. ,,Ano myslet tebe. Muset vyskočit." Přicházelo to někde s rohu místnosti. Maya přišla blíž ale nikoho nikde neviděla. ,,Tady, za tebou já stát." Maya se otočila a uviděla malého papouška s červno žlutým zbarvením. Šokovaně na něj zírala ztrnutá v koutě místnosti. ,,Co ty civět, ty vyskočit na jídlo a shodit dolů. Ty udělat." Papoušek začal pomalu ztrácet nervy ale pak Mayu přinutil, aby udělala co říká. Přišla k jídlu a vyskočila, tlapkami se opřela o poličku která následně celá spadla i s jídlem. Jeden sáček se rozsypal a Maya začala pohrdavě hltat. ,,Ty vidět? Já vědět co dělat. Ty budeš muset naučit poslouchat." Maya se na něj podívala s výstražným pohledem. ,,Jak se vůbec jmenuješ." Zeptala se nakonec a posadila se naproti papouškovi. ,,Já být Oscar." Odpověděl papoušek a načechral si peří. ,,Proč se mě nebojíš, mohla bych tě teď klidně sežrat." Maya si sním začala hrát na vyslíchavou hru. ,,Já vědět že ty ne lovec. Ty domácí pes. Jak se jmenovat?" Odpověděl papoušek a podíval se Mayi do očí. ,,Maya. Víš že nejsem tak blbá abych nevěděla že papoušci mluví sejně jako my? Jenom si na tu řeč hraješ." Maya po něm hodila vážný pohled a Oscar uhnul. ,,No jo, já vím, jen jsem tě chtěl vyskoušet." Odpověděl Oscar a provinile se na Mayu podíval. ,,No nic, nebudu tu s tebou strácet čas, vezmu si tenhle sáček jídla a půjdu. Jedna dlouhá packa říkala, že město zaplaví jednovatý plyn." Maya vzala do zubů největší ale zároveň nejlechčí sáček se psím jídlem a chystala se odejít. ,,Ne počkej! Půjdu s tebou, budu tě hlídat zezhora jestli není kolem tebe nebezpečí." Oscar honem vletěl do její cesty a Maya položila jídlo. ,,A jaké nebezpečí by mě tu asi tak čekalo?" Odpověděla mu Maya s pyšným tonem. ,,Třeba ostré drápky, tvoří tlupy a někdy dost velké. Mohly by ti ukrást jídlo a ještě tě navíc poškrábat." Odpověděl jí Oscar a couvl o jeden ptačí krok dozadu. Maya zapřemýšlela. ,,Ten pták má pravdu. Ostré drápky by mě mohly ohrozit." Pomyslela si Maya a podívala se na Oscara. Dobrá, můžeš se mnou jít, ale nejdřív mi ukaž kde je tu voda.
Maya a Oscar postupovali rychle. Oscar se vznášel nad Mayou a ta nesla sáček jídla. Začínalo jí být podezřelé, že se nic nestalo. Po chvíli však Oscar začal hlásit nebezpečí. Vidím nějaké tvory. Nevím co jsou zač, nikdy jsem je neviděl, ale mají takovou oranžovou srst a dlouhý čumák. Je jich šest. Maya hned věděla, o koho jde. Oranžová srst a dlouhý čumák. To jsou lišky! ,,Co teď, co budu dělat?! Šest lišek nepřemůžu, jsou moc rychlé a mazané." Maya začala panikařit a pak si jí lišky všimly. ,,Pes, jídlo. Cítíš jídlo." Řekla jedna z nich a druhé se přidaly. ,,Strach, jídlo." Lišky se přibližovaly a začínaly Mayu obestupovat. Dělaly menší a menší kruh. Oscar to jen vše vystrašeně pozoroval. Lišky cenily zuby a vrčely. ,,Moje jídlo! Nic nedostanete!" Zavrčela Maya přez sáček jídla. ,,Ty hloupá. My silnější, rychlejší. My dostat jídlo, i tebe" Ostatní lišky se začaly smát a neustále se přibližovaly. Pak ale Maya uslyšela dusot tlapek, psích tlapek! Z rohu ulice se vynořil velký pes se žlutou srstí. Vedle něj další hnědý a bílí s hnědou srstí. Vedle něj přiběhl menší bílý pes s protáhlým čumákem a po něm jestě menší s dlouhýma packama. Z druhé strany přiběhl černý pes a dva malý. Všichni se rozštěkaly a rozběhly se proti liškám. ,,Přesila! Past! Utéct!" Křičely jedna přez druhou a začaly se vzdalovat. Když psi doběhly, lišky už byly v nedohlednu. Psi na chvíli odfrkovali a pak se podívali na Mayu. Ta na ně s vylekaným pohledem civěla a nevěděla co říct. ,,Em...Děkuji že jste mě zachránily." Zamumlala přez sáček který potom položila. ,,Není zač, řekla hnědá chlupatá fenka s hnědýma očima. Chvíli na sebe ještě civěly a pak se všichni představili. ,,Já jsem Borůvka," řekla nejmenší fenečka ze všech z party s rošťáckým hlasem. Byla dost malá ale byla plná energie.,,Tohle je Oříšek a Bárny." Oříšek vystoupil vpřed. Byl skoro stejně malý jako Borůvka, ale chlupatější. Potom vystoupil Bárny, černý a o trochu větší pes se hrdě postavil. ,,A já jsem Luna a tohle je Willy a Dingo." Řekla ta hnědá fena a ukázala a Willyho, hnědo bílého huskyho s dobráckým vírazem a potom na Dinga, toho psa se žlutou srstí, byl velmi chlupatý a velký. Zaštěkal na pozdrav a pak se představili ostatní: A já jsem Nugátek, řekl ten vetší bílý pes s protáhlým čumákem. Měl na sobě pár jizev ale jinak vypadal taky přátelsky. Ukázal na stejně velkou fenku s hnědo černou srstí která měla vyplazený jazyk. ,,A tohle je Sindy." Sindy jen štěkla na pozdrav a pak se představila poslední. Menší fenka s bílou srstí. ,,já jsem Limetka, moc mě těší." Řekla tiše a pak couvla dozadu. ,,Těší mě, já jsem Maya." Odpověděla všem a podívala se k nebi kde stále létal Oscar. Štěkla na něj že může dolů a ten se pomaličku snesl. Psi se ohromeně i pochybovačně dívaly na papouška sedícího na zemi. ,,A tohle je Oscar. Hlídal mě, jestli se neblíží nebezpečí." Řekla Maya a podívala se na Oscara. ,,Tak to tě asi moc dobře nehlídal." To řekla Borůvka. V hlase jí zněl sice trochu vtip ale určitě je ještě štěně které není zcela vychvané. Dingo na ni siknul a ta provinila ucovla dozadu. ,,Jestli chceš, můžeš jít s náma. Rádi vás dva příjmeme do party." Willy vykročil vpřed a nedočkavě se díval na Mayu, jak odpoví. ,,No ráda půjdu, ale musíme pryč z města." ,,Pryč z města?! proč bychom měli?" Vykřikla Limetka která do teď byla ticho. ,,Jedna dlouhá packa mi řekla, že město zaplní nebezpečný plyn který nás může zabít už ho i trochu cítím. Vy ne?" Odpověděla Maya a všichni začmuchali. ,,No jo, taky to cítím." Přidal se Oříšek a později i Nugátek, i Luna to cítila. ,,Možná má přeci jen Maya pravdu, možná bychom měli město opustit. Dřív, než bude pozdě." Zastala se Mayi Luna která se podívala na zbytek smečky který jen mlčky přikývl. ,,Dobrá, vidáme se hned teď. Mám tady jeden sáček jídla pro psy. Budeme se střídat v nosení a Oscar nás bude hlídat z vrchu. Oscar přikývl a vyletěl do oblak. Smečka se připravila a dali se na cestu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama